Potápění s bailout rebreathery

By Jakub Šimánek

Všichni víme, že rebreather je úžasný nástroj pro hloubkové ponory, průzkumy vraků a jeskyní. Jeho efektivita při spotřebě dýchacích plynů je ohromná a slibuje dlouhé časy pod vodou i ve velkých hloubkách. Každý, kdo vidí srovnání spotřeby otevřeného okruhu a uzavřeného okruhu ve 100 metrové hloubce (220 litrů plynu proti 1,5 litru kyslíku za minutu) si začne představovat, jak úžasné a jednoduché to je potopit se do takové hloubky s rebreatherem. Vždyť přece stačí jen vzít tu krabici na záda a nic jiného k tomu nepotřebuji. Při bližším pohledu ale narazíme na kritický limit. Vždy s sebou totiž musíme brát dostatek záložního plynu pro případ katastrofického selhání rebreatheru jako je zaplavení nebo nefunkční scrubber. V takové situaci se musíme vynořit na otevřeném okruhu. V případě zmíněného ponoru do 100 m s časem na dně 20 minut (včetně sestupu) je dostatečná zásoba pro výstup a dekompresi čtyři Al80 lahve. Čtyři bailoutové lahve bez skútru jsou zároveň jakási hranice pohodlného potápění. Takže je sice hezké, že nám rebreather umožní 6 hodin pod vodou a hluboké sestupy, ale bez hroznu lahví se při náročnějších expozicích stejně neobejdeme. Skutečnost, že v praxi se často potápěči potápějí do hloubek nebo daleko do jeskyní se zcela nedostatečnou zásobou záložního plynu ponechávám stranou.

Teamový bailout je hazard

Byly tu samozřejmě tendence řešit tuto situaci týmovým bailoutem, kdy každý potápěč má jednu hloubkovou směs a zbytek plynů pro jednoho potápěče je rozděleno mezi všechny členy týmu. Tento postup považuji za nebezpečný, protože se uvažuje pouze o záchraně jednoho potápěče, ale pokud by jiný člen týmu měl potíže, byla by ohrožena celá skupina. Potápěč v takovém případě není nikdy soběstačný, a pokud by se z jakéhokoli důvodu oddělil od skupiny, v případě kritické situace rázem ztrácí šanci na přežití.

Řešení je bailout rebreather

Abychom skutečně využili potenciál uzavřeného okruhu, potřebujeme zcela ekvivalentní zálohu. Tedy druhý rebreather. Lidé jako Olivier Isler nebo Krzysztof Starnawski řešili tento problém s dvojitým rebreatherem v zádové konfiguraci. Dva rebreathery na zádech ale zabírají hodně místa a hůře se ovládají. V dnešní době, kdy se objevil trend sidemountových rebreatherů, který lze relativně jednoduše připnout ke stávajícímu přístroji, je situace mnohem jednodušší a zároveň dostupnější pro více lidí než jen několik jednotlivců. Nicméně i tak je tento přístup zatím na svém počátku a v době psaní tohoto článku jsou kurzy pro potápění s bailout rebreatherem teprve ve fázi zrodu. Jak se tedy bezpečně potápět se dvěma rebreathery? 

Příprava je vše

Svým studentům během CCR kurzů říkám, že podrobná a poctivá příprava a testování přístroje před ponorem je 80 procent úspěchu ponoru s rebreathery. U dvojitého přístroje to platí dvojnásob. Bailout rebreather musíme připravit stejně pečlivě jako primární přístroj včetně všech zkoušek a předdýchání. To provádím v klasickém CCR režimu a teprve poté přepínám do režimu CCR bailout. Jedině tak se můžeme na záložní systém spolehnout.

Samotný bailout rebreather nestačí

Už jsem se účastnil mnoha diskuzí na téma bailout rebreather, ať už soukromých nebo veřejných a stále se objevuje jeden dosti nebezpečný názor, že bailout rebreather je všespásné řešení, které nahrazuje vše. To je bohužel omyl. V krizových situacích, kdy je třeba přejít na bailout okamžitě, není čas na to, abychom si otestovali smyčku bailout rebreatheru před tím, než z ní začneme dýchat. Jak se dozvíme v následujícím odstavci, neotestovaná smyčka by nás mohla instantně zabít. Je nutné tedy nejprve přejít na otevřený okruh, ať už prostřednictvím BOV, nebo vhodně umístěného druhého stupně. Tím získáme čas na to, si smyčku řádně připravit a přecházet na ní teprve ve chvíli kdy jsme si jistí, že ve smyčce je shodný tlak s okolím a plyn je dýchatelný. To nás zavazuje si vždy s sebou brát vhodnou bailout láhev se směsí, která je dýchatelná ve většině profilu ponoru. Pro velmi hluboké ponory je vhodné vzít alespoň dvě, kdy jedna pokryje hlubokou část ponoru a druhá mělkou. Pro ponory do max 100 metrů s sebou většinou nosím jednu ocelovou 12 litrovou lahev, která mi zároveň vhodně vykompenzuje laterální trim při použití bailout rebreatheru.

Rozdíl tlaků nás může zabít

Největším nebezpečím sekundárního rebreatheru je, že pokud z něj nedýcháme, nemáme ponětí o tom, zda se tlak ve smyčce dostatečně kompenzuje s tlakem okolí. To by mělo zajišťovat ADV, ale pokud se stane, že je z nějakého důvodu nefunkční (uzavřený ventil diluentu, zavřený shut-off valve, prázdná lahev diluentu), nemůže se tlak během sestupu dorovnávat, což způsobí relativní podtlak ve smyčce. Dýchací vaky se bortí, vrapová hadice se stahuje do sebe. Pokud by podtlak v přístroji ještě vzrůstal došlo by jistě na některém místě k poškození a zaplavení přístroje. Nadechnout se z přístroje v podtlaku by znamenalo, že by nám přístroj v mžiku vysál veškerý obsah plic a my bychom se začali topit. Při výstupu hrozí při zablokování přetlakového ventilu opačný problém. Nádech z přetlakovaného přístroje může okamžitě způsobit barotrauma plic nebo žaludku.

Pravidelný zkušební protokol

Abychom předešli neštěstí, je třeba neustále sledovat stav záložního rebreatheru. Já jsem si stanovil následující ověřovací proceduru: Odjistím odloženou smyčku záložního přístroje a pohledem a pohmatem zkontroluji, zda nejsou hadice či dýchací vaky zkolabovány. Pro jistotu vstříknu malou dávku diluentu. Zkontroluji parciální tlak kyslíku v záložní smyčce a je-li dýchatelný a udělám z něj opatrně dva kontrolní nádechy, abych zjistil, zda přístroj není zaplaven. Poté přejdu zpět na primární smyčku. Tuto proceduru provádím spolu s kontrolu úniku bublin a bailout kontrolou na začátku ponoru v hloubce asi 5 m, potom asi v polovině sestupu nebo i vícekrát během sestupu, je-li ponor opravdu hluboký, dále pak znovu po dosažení dna a během pobytu na dně s asi 15 minutovými intervaly. Tím otestuji přístroj minimálně čtyřikrát během ponoru. Je to překvapivě jednoduché, protože při přechodu z jedné smyčky na druhou nevypouštíte téměř žádný plyn do vody a tím pádem neměníte vztlak. Důležité je udržení pozornosti při zacházení s ústenkami, abyste vždy uzavřeli tu, ze které nedýcháte. Správná poloha záložního přístroje je naprosto kruciální, abychom zajistili použitelnou dechovou práci. Během výstupu je nutné proaktivně odpouštět ze všech zdrojů vztlaku včetně sekundárního rebreatheru. Je to asi nejméně pohodlná část ponoru, která musí být dobře nacvičena před seriózním sestupem.

Co by měl bailout rebreather umět

Pokud použijeme pro sekundární smyčku klasický rebreather s klasickým CCR režimem, bude nám nejspíše působit potíže, protože solenoid se bude za každou cenu dosáhnout setpointu a bude nám plýtvat kyslíkem a zároveň znepříjemňovat kompenzování vztlaku. Při vývoji Sidemount Liberty jsme počítali s tím, že kromě použití pro klasické Sidemount profily jeskyní bude báječné používat ho jako bailout rebreather. Z těchto důvodů jsme jej opatřili speciálním CCR Bailout modem, při kterém jsou solenoidy uspány. Přístroj přesto neustále monitoruje parciální tlak kyslíku a zobrazuje i napětí všech kyslíkových čidel. Parciální tlak se tedy liší od toho v primárním rebreatheru. Počítání on-line dekomprese je ale založeno na fixním setpointu, takže v obou rebreatherech mám nastaveny stejné setpointy, které přepínám ve stejný okamžik. Tím má záložní rebreather informace o saturaci tkání potápěče v jakékoli fázi ponoru, a když dojde na to, že potápěč musí přejít na bailout rebreather, pokračuje se dál ve výpočtu on-line dekomprese. Myšleno je i na to, že potápěč může být ze vzniklé krizové situace ve stresu a zapomene si přístroj přepnout do standardního CCR režimu. Liberty se po chvíli dýchání ze smyčky přepne sama do standardního režimu.

Bailout rebreather by měl mít samozřejmě možnost ho vhodně umístitit tak, aby měl v co nejširším rozsahu poloh ideální dechovou práci. To je z fyzikálního hlediska možné pouze pokud jsou dýchací vaky v těsné blízkosti hrudníku potápěče. Ideální je, aby byl přístroj zcela soběstačný a neubíral plyn z bailoutových lahví, takže je vhodné mít lahev pro kyslík i diluent on-board. Plně vybavený přístroj by měl mít ideálně neutrální vztlak a minimální rozměry, aby se s ním dobře manipulovalo a nezvyšovaly se nároky na objem kompenzátoru vztlaku.

Scrubber záložního rebreatheru

Dnes jsou již naštěstí zcela vyvráceny mýty o nutnosti nastartování reakce scrubberu. Pohlcovač funguje od okamžiku, kdy z něj začneme dýchat a není třeba se obávat, že by ve chvíli přechodu na bailout rebreather bylo nutné dlouze rozdýchávat (počáteční rozdýchání je stále nutné z důvodů testování celkové funkčnosti přístroje). Není dokonce ani nutné udržovat scrubber teplý tím, že bychom střídavě dýchali z jednoho a pak z druhého přístroje. Tento postup by měl za následek pouze to, že v případě zaplavení jednoho z přístrojů by byl scrubber toho druhého již částečně vyčerpán a snižoval by čas jeho použití. Jedinou výjimkou je hypoteticky potápění v polárních mořích, kde teplota vody klesá pod -2°C. V takovém prostředí by rozdýchaný scrubber zamrzl a stal se zcela nefunkčním. Proto je v takovémto prostředí vhodnější použít klasický OC bailout namísto CCR.

Pokud bailout rebreather nepoužijeme a během ponoru provádíme pouze výše popsané zkušební procedury, scrubber je prakticky nedotčen. Jakmile vyčerpáme kapacitu scrubberu v primárním přístroji, je vhodné přehodit scrubber z bailoutového přístroje do primárního a do bailoutového naplnit nový. Tím budeme udržovat scrubber v obou přístrojích neustále čerstvý a použitelný. Nejen pro takový postup se hodí, když jsou obě jednotky stejné, třebaže v jiné konfiguraci.

Dostatek praxe a zkušeností

Je třeba si říci, že potápění se dvěma rebreathery v jakékoli konfiguraci patří opravdu k těm nejnáročnějším potápěčským postupům. Vše je nutné hlídat dvojmo, náročnější je i udržování vztlaku, a to zejména při výstupu. Než potápěč začne s myšlenkou na bailout rebreather, měl by již být dosti zkušeným rebreatherovým potápěčem a zručně zvládat ovládání přístroje. Osobně doporučuji alespoň 200 hodin na konkrétní jednotce, kterou bude potápěč používat jako primární. Pokud bude bailout rebreather v jiné konfiguraci než primární, nebo dokonce zcela jiný přístroj než primární, je třeba i s ním samostatně získat dostatek zkušeností pod vodou ještě před tím, než jej začnete používat jako bailout rebreather.

Nádech svobody

Pokud zvládneme techniku potápění se dvěma rebreathery, dostane se nám neuvěřitelný pocit svobody. Ten pocit v hloubce, kdy nás neomezuje ani zásoba dýchaného plynu, ani množství bailoutu a vědomí, že můžete ve 100 metrové hloubce zůstat desítky minut bez nutnosti změny konfigurace. Jen s jednou bailout lahví a jedním bailout rebreatherem se nám otevírají zcela nové možnosti.

Related Blog Articles

0 replies

Leave a Reply

Want to join the discussion?
Feel free to contribute!

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

*